Oprava pneumatik a sdílení Ježíše
by E.A.

Jsem momentálně v Oklahoma City a moje situace se opravdu změnila. Jeden ze Svámího studentů řekl: „Musíš uspořádat seminář o Pěti elementech.” Tak jsem oslovil lidi z Natural Awakenings Magazine – duchovního časopisu. Kontaktoval jsem jógová studia a ono to začalo žít svým vlastním životem. Telefonoval jsem lidem, nechával jim zprávy, posílal maily.

Duchovní komunita tady v Oklahoma City je opravdu nadšená z toho, co se děje. Včera mi zavolal někdo, kdo si přál setkat se se mnou a dopadlo to tak, že na satsang přišly tři nové duše. Bylo to poprvé, co jsem se s těmi lidmi setkal. Šli jsme a sedli si pod stromy a rozmlouvali. Podělil jsem se o nějaké vědomosti a poté se jedna z žen svěřila, že její otec má rakovinu. Energie mi řekla, že se musím podělit o trochu „Ježíšovy vody”.

Ona pak řekla: „Mimochodem Ježíš byl na tvém rameni.” Zeptal jsem se: „Co tím myslíš?” Řekla, že na protější straně ulice je hřiště s krásným a úžasným obrazem Ježíše. Poté jsem šel za ním, dotknul se jeho nohou a poděkoval mu.

Abych zkrátil dlouhé vyprávění: to, co Svámí řekl, když jsme opouštěli Univerzitu duše – že potrvá tři až čtyři roky, než každá duše zpracuje energii a pak nás energie přiměje pracovat – je pravda! Je opravdu, opravdu úžasné, jak se duše z ničeho nic objevují, aby se se mnou setkaly, a jak vědomosti vychází najevo a jsou sdíleny. Je to opravdu krásné.

Před týdnem jsem pomáhal u okraje silnice s defektem pneumatiky jednomu člověku, který neměl rezervu. Mluvil jen trochu anglicky. Znám se s ním z komunity. Během opravy jsem šel pro něco do kufru a uviděl sochu Ježíše! Vyndal jsem ji, abych mohl vzít zvedák a opravit pneumatiku. Když jsme se vrátili, jeho vděčnost a srdce byly tak – až mám z toho husí kůži – bylo to krásné jako holubice. Chci říct, že to bylo tak čisté. Byl tak šťastný a moc vděčný. Chystal jsem se odjet – a hádejte, co udělal? Šel do kufru a dal mi svoji ručně malovanou sochu Ježíše, kterou právě přivezl z Mexika. Zeptal jsem se: „Opravdu to takhle chceš?“ On řekl: „Chci, abys ji měl. Měl bys ji mít.”

Doslova se ponořuji do „práce.“ Moje druhé zaměstnání skončilo. Volali mi dnes ráno a tuto sobotu se setkám s pěti lidmi. Lidé, které jsem potkal včera, mě požádali, abych udělal zítra ráno satsang a říkají každému, koho v komunitě znají, aby na ten satsang přišel. Cítím: „Ó, můj Bože, co se to děje?!“