Překonání strachu
Stát se mistrem, jak toho dosáhnout? K tomu, abyste se stali mistrem, potřebujete mistra. Bez mistra to není možné. Každý mistr potřebuje mistra, aby ho provedl skrze všechny iluze, všechny bloky, aby vás trénoval a testoval. Možná budeme mít, stejně jako Ramakrišna Paramahamsa, každý den daršan s Božskou Matkou, budeme s Ní mluvit nebo budeme dávat Její daršan svým vlastním studentům. Nicméně stále mi občas přichází na mysl něco jako: „Dobře, je tohle pravda? Ale tohle je to poslání. On nežertuje.” Ježíš řekl: „Moji studenti se stanou většími než já.” Moje mysl stále říká: „To je hezké, ale je to pravda? Staneme se většími než on?” Dobrá, buďme na tomto místě skromní; řekněme, že naši studenti se stanou většími než on. Ale než se tak může stát, mistr nás musí trénovat. Musí se ujistit, že je naše opičí mysl pod kontrolou.
Můžeme dělat správná rozhodnutí, když nás řídí opičí mysl? Může se stát, že stojíte před Božskou Matkou, jako v příběhu o Ravanasurovi, jednom z rakšasů, který stanul před Šivou. Meditoval stovky let, aby viděl Šivu a dělal opravdu úžasnou sádhanu, získal ohromující meditační sílu. A nakonec tam Šiva opravdu byl: „Dobře, co chceš?“
Kde je Šiva, tam je Matka. Kde je Matka, tam je Šiva. Tak Ravanasura uviděl Božskou Matku a jeho blok – káma, jeho touha zapůsobila. Měl stovky roků na to přemýšlet o tom, co skutečně chce a v tom okamžiku požádal o to, aby se Šivova žena stala jeho ženou. Ajaj, jaká iluze! Dobrá, byla to jeho smůla. Prostě to zpackal. Byla to pro něj lekce. Samozřejmě, Šiva je Bolo Šankara, ten, který obdarovává. Šiva mu to dal. I když to byla bláznivá věc, Šiva řekl: „Samozřejmě.“
Božská Matka pochopitelně řekla: „O čem to mluvíš? Nemůžeš se mě jen tak vzdát!“ Ale Šiva je Bolo Šankara. „Ravanasura udělal svoji sádhanu, zaslouží si to. Dobrá, tady to je, vezmi si to.“ Šiva samozřejmě věděl, že nakonec se vše navrátí, kruh je kulatý.
Ale Ravanasura nejprve získal odměnu. Vrátil se zpět do svého království a Božská Matka jela za ním na jeho koni. Všichni lidé žijící v jeho království v okamžiku, kdy Ji uviděli, nedokázali zvládnout Její energii. Ona je také Mahákálí. Ona je Mahákálí! Viděli Mahákálí. Okamžitě umírali na infarkt! Nakonec Ravanasurův mistr otevřel jeho třetí oko, aby viděl, jakou hloupost právě udělal. Samozřejmě, nechal Ji jít zpět za Šivou. Vidíte, jakou karmu tady Ravanasura vytvořil? Zabil tisíce lidí ve svém vlastním království. Kvůli své touze, místo o krásná požehnání, která stovky let plánoval získat, požádal o Šivovu ženu.
Mistrovou povinností je postarat se o to, aby všechny tyto bloky byly vymyty a aby naše mysl i touhy byly pod kontrolou. Ohledně bloků zde také existuje hlubší mechanismus. Zdá se, že se snažíme si své bloky udržet, protože když je ztratíme, něco v nás umírá. Na jednu stranu si to naše ego a naše mysl myslí. Na druhou stranu, zvláště v kalijuze, se zdá, že všechna pravidla, která se učíme, jsou držet si naše bloky a skrývat je. Když se nedotkneš mých bloků, nebudu se já dotýkat tvých bloků. Takové jsou společenské zásady. Vytváříme nádherné mechanismy, abychom je navždy dodržovali. A když se objeví, vytvoříme jich ještě víc, abychom je nadále chránili.
Mistrova povinnost je postarat se, aby byly omyty. Když někoho zraníte, zlomíte mu srdce, jak příšerná karma to je. Dokud se snažíme skrývat naše bloky a držet je ve skříni, pak je důležitým mechanismem postarat se o to, aby vyšly pěkně ven, abychom se na ně museli podívat. Musíme mít odhodlání, sílu a ochotu se na ně podívat, neexistuje způsob, jak se tomu vyhnout. Samozřejmě, že mistr může část z toho odebrat, ale z části musíme tu karmu omýt my. Musíme tím projít a také to potřebujeme skutečně zažít. Když se opravdu chceme stát mistrem, musíme si jimi projít. Takže na jednu stranu bychom je měli vítat a říct si, že mít strach nebo jakýkoliv blok je skvělá příležitost. Prožijme si to, buďme sami k sobě upřímní. Já mám strach, dobře.
Před mnoha lety bylo pro všechny – kromě mne – skvělým vtipem, když Svámí mluvil o mně a říkal, že má v plánu dát mě do Dvárakamaje – samotného s hadem, zcela nahého, s výjimkou malinkého kousku látky, zakrývajícího velmi důležité místo. Chtěl mi dát okolo pasu několik myší a pak by kobře popálil ocas a zavřel dveře! A navíc chtěl dát dovnitř kameru, aby mě všichni venku mohli sledovat! Nevím, jak vy, ale ve mně to pokaždé, když to řekl, vyvolalo strach. Svámí řekl: „Chceš to udělat?“
Já na to: „Samozřejmě.“ Chci být dobrým studentem, je to tak? „Hm, samozřejmě.“ „Máš strach?“, řekl Svámí. „Hm, je to v pořádku.“ Ale nikdy jsem se s kobrou v Dvárakamaji neocitl, nikdy jsem nemusel, protože kobra seděla právě zde. Byl to strach. On vytvořil strach. Byl to krásný test, představující pro mě trénink a příležitost podívat se na ten blok, podívat se na ten strach.
„Proč to skrývám? Proč se za to tak stydím? Proč se tak obávám strachu? To dává smysl, obávat se strachu, ale stejně, proč se tak obávám svých bloků?“ Tak se mistr postará, aby byly přímo před vámi. Samozřejmě je ještě zvětší, víte, kamkoliv se obrátíte, nemůžete se od nich utéct, i když se snažíte. On je v tom okamžiku Příroda. Příroda nás zrcadlí. Před tím, než se diamant může stát diamantem, vypadá jako hrubý kus kamene. Ale uvnitř je diamant a před tím, než bude diamantem, musí být obroušen. O to se stará mistr.
Jak jsem řekl dříve, zdá se to být nepříjemné, ale je to požehnání. Jakmile tím však jednou projdete, máte sílu a on se postará, abyste nakonec měli sílu tím projít. Zkouší to znovu a znovu. Chci říct, jezdil jsem sem mnoho let, možná si pamatujete, na kolika programech zmiňoval kobru a to nebyla jediná příležitost, kdy hrál a pomáhal mi překonat můj strach.
To je velikost ve vztahu k mistrovi, jakkoliv dlouho to trvá, kolik životů to trvá, je tady pro nás. Bez ohledu na to, jak zlí na něj jsme a i přesto, že ho často obviňujeme a soudíme jeho chování.
Guru Parampara je zde, prochází tím s námi a stará se o to, abychom dosáhli svého cíle. Někdy to vypadá, jako že sedí na druhé straně, vypadá to, jako by byla proti nám, protože musí hrát Přírodu. Musí vypadat, jako že je naším strachem, to je zrcadlo, on je zrcadlo. Ale to co vidíte, jste vy sami.