Dětství Širdi Báby

Uvnitř Šivovy jeskyně v ášramu

Více informací z Bábova dětství je popsáno v knize

Podrobnosti o Širdi Bábově narození nejsou historicky zaznamenané. Pár faktů, které jsou o Bábově dětství známy, pochází z jeho autorizované biografie Šrí Sáí Satčarita a od Svámího Káléšvary.

Bábovo rodné jméno ani jména jeho rodičů nejsou zdokumentovány. Bábovi rodiče byli prostí vesničané – otec byl převozník a matka byla oddanou ženou v domácnosti. Byla také známa svou velkou oddaností Šivovi, ke kterému se modlila, aby splnil její přání a narodil se jako její dítě. Přestože byl pár mnoho let po svatbě bezdětný, nikdy nezakolísala ve své oddanosti a vytrvala ve svých modlitbách za božského syna.

Inkarnace Šivy

Jednoho dne, když její manžel převážel přes řeku cestující, přišla obrovská bouře. Ženě bylo jasné, že její muž je ve smrtelném nebezpečí. Jak tomu se slzami v očích přihlížela, objevil se Šiva a zeptal se: „Co chceš?“ Odpověděla: „Musíš přijít do mého života jako můj syn.“ Šiva jí dal ovoce a řekl jí, aby ho snědla. V tu chvíli se její muž bezpečně vrátil na břeh. Pověděla mu o svém božském zážitku a jako důkaz mu ukázala otisky Šivových prstů na ovoci. Její muž začal žárlit a jeho žárlivost ještě vzrostla poté, co jeho žena otěhotněla. S odhodláním, že i on má mít přímý zážitek Pána, rozhodl se, že opustí svou ženu a půjde žít a meditovat do lesa. Jeho žena však od něho nechtěla být odloučena. Zanechala tedy dítě v chýši a vydala se za svým mužem do lesa, kde strávili zbytek života „přijímajíce od Šivy osvícení,“ řekl Svámí Káléšvara.

Chlapce našel a adoptoval muslimský pár z nedaleké vesnice. Jednoho dne si chlapec hrál se synem místního hinduistického kněze. Syn tohoto kněze přinesl do hry z chrámu Šiva lingam. Jakmile ho chlapec spatřil, strčil ho do úst a se škodolibou radostí ho spolkl. Všechny muslimy jeho čin, který považovali za rouhání, pobouřil. Kvůli ztrátě svého posvátného symbolu, lingamu, byli vyvedeni z rovnováhy i všichni hinduisté, a to tak hluboce, že byli odhodláni rozříznout chlapcovo břicho a vzít si lingam zpět. Nakonec se všichni uklidnili, když jim rodiče připomněli, že chlapec byl adoptovaný a oni ani neznali jeho jméno, ani nevěděli, jestli byl hinduista nebo muslim. Během celého incidentu chlapec zůstal klidný. Brzy poté opustil domov a ujal se ho fakír, který ho nakonec dovedl k Venkúšovi, světci, jenž se stal jeho mistrem. V pozdějších letech Bába volně citoval z posvátných hinduistických i muslimských posvátných knih. Když byl tázán, zda je ve skutečnosti hinduista nebo muslim, odpověděl: „Cest k Bohu je mnoho, ale Bůh je jeden. Služte Bohu. Pomáhejte jeden druhému. Milujte se navzájem. To je Boží cesta.“ Od samého počátku byl jeho život poselstvím o jednotě všech náboženství.

Bába zůstal s Venkušou 12 let. Mistr mu věnoval více pozornosti než ostatním žákům, kteří na něho kvůli tomu začali žárlit a pokusili se ho zabít tak, že po něm hodili cihlu. Když cihla letěla k jeho hlavě, Bába zvolal jméno svého mistra a cihla se zázračně zastavila ve vzduchu. Tím byl jeho život zachráněn. Tuto cihlu potom Bába dostal od Venkúši jako dar. Stala se jeho silovým předmětem, který používal jako polštář a měl ho u sebe až do posledních dnů svého života.